Teprve objev dalekohledu však znamenal významný pokrok v pozorování oblohy. Pomocí prvních dalekohledů se podařilo objevit, že Země obíhá okolo Slunce spolu s dalšími osmi planetami. Jak se zlepšovaly dalekohledy, mohli astronomové poznávat další vzdálenější hvězdy, galaxie, mlhoviny,... Rozdělení oblohy do souhvězdí však zůstalo a používá se dodnes.

Noční obloha

Jakmile zapadne slunce, můžeme na obloze spatřit první hvězdy. Pro pozo- rování oblohy je nejlepší otevřená krajina, daleko od měst, která svými světly přesvětlují oblohu. Za jasné noci na táboře tak můžeš vidět oblohu hustě posetou hvězdami, zatímco v Brně budeš rád, když najdeš nejjasnější sou­hvězdí. Pro obyčejného člověka je obloha jen hro­madou svítících teček, avšak zkušený pozoro­vatel na ní může najít řadu zajímavých věcí.

Měsíc

je nejjasnějším objektem noční oblohy.  Zdá se, že pravidelně mění svůj tvar od i tenkého srpku až po celý kotouč. Je to , proto, že Slunce osvětluje jen jednu jeho I polovinu a jak Měsíc obíhá kolem Země, ! ukazuje nám různou část osvětlené polo koule.

Planety

Jasná „hvězda“, která nebliká, je pravděpodob  ně planeta. Planety, které jsou blíže ke Slunci než  Země se od něj ani na obloze moc nevzdalují, a tak se jasná Venuše objevuje  pouze večer nebo ráno, vždy v blízkosti slunce (večer na západě, ráno na  východě). Z planet, které obíhají dále než Země je velice jasný Jupiter, největ ší planeta sluneční soustavy, pozorovat můžeme i Saturn nebo načervenalý  Mars.

Meteory a komety

Uvidíme-li rychlý pruh světla, který rychle zmizí, znamená to, že právě shořel vysoko v ovzduší vesmírný kámen, který se na své cestě sluneční soustavou setkal se Zemí, takovému jevu se říká meteor. Prolétá-li Země prstencem me­teorů, vidíme na obloze jednu čáru za druhou. Tyto meteorické roje přichází vždy v danou dobu v roce a jmenují se podle souhvězdí v jehož blízkosti je na obloze pozorujeme, např. 12. srpna každého roku můžeme vidět Perseidy (v souhvězdí Persea),... Jednou za několik let se na obloze objeví zvláštní „hvězda s chvostem“ - kometa. Ta je již podstatně větší a její svit je způsoben  jejím tavením při průletu v blízkosti Slunce.

Hvězdy

I Spousta slabě blikajících teček různé velikosti - to jsou hvězdy. Jasnost hvěz- dy záleží jednak na její velikosti a jednak na tom, jak je od nás daleko.  Suverénně nejjasnější hvězdou je Slunce, které je tak jasné, že přes den přezáří ostatní hvězdy. Teprve když Slunce zapadne, můžeme pozorovat další hvězdy, které jsou od nás mnohokrát dále. Ty nejjasnější z nich vytváří souhvězdí, podle kterých se můžeme na obloze zorientovat. I souhvězdí, podobně jako slunce, vycházejí a zapadají, ovšem ne všechny. Celá hvězdná obloha se totiž otáčí kolem Polárky, která jediná zůstává stále na stejném místě (proto se podle ní určuje sever). Souhvězdí blízko Polárky, která nikdy nezapadají se nazývají nezapadající (cirkumpolární) a jsou vidět po celý rok. Nejvýraznější z nich je Velký vůz, součást Velké medvědice, malý vůz s Polárkou a mezi nimi propletený Drak. Ostatní souhvězdí se dělí podle toho, které roční období jsou vidět večer a po většinu noci. Poměrně chudé jarní obloze kraluje bájný Lev a také druhá nejjasnější hvěz­da noční oblohy - Arcturus v souhvězdí Pastýře. V létě o jasná souhvězdí není nouze, k orientaci nám slouží trojice nejjasnějších hvězd (Deneb, Vega a Altair), tvořící tzv. letní trojúhelník, které jsou umístěny v souhvězdích La­butě, Lyry a Orla. Tato souhvězdí můžeme spatřit i na podzim, avšak již zapadající. Nevýraznou podzimní oblohu obývá okřídle­ný kůň Pegas a slavná rodina souhvězdí okoo princezny Andromedy. Její manžel Perseus a rodiče Kasiopea a Cefeus.
Asi nejbohatší je obloha v zimě. Je zde snad nejkrásnější souhvězdí - bájný hrdina Orion, bojující s blízko umístěným býkem a také nejjasnější hvězda Sirius v souhvězdí Velkého psa.

Napsat by se o hvězdách dalo ještě hodně, avšak nic nenahradí jedinečnost nočního pozorování a přitom stačí tak málo - vyčkat jasné noci a zvednout hlavu...