Na srazu v 7.30 jsme se sešli v nepříliš hojném počtu devíti Vlčat a třech rádců. Za čtvrt hodiny jsme se odebrali na vlak, kterým jsme odcestovali do totálně vymrzlýho Blanska. Po střízlivě probíhající cestě jsme našli první krátkou zábavu – ostřelovat zmrazkama rampouchy visící z mostu. Po jejich popadání do řeky jsme šli po zelené dál a po krátkém zakufrování našli správnej směr. Při chůzi po silnici jsme ze skal odlamovali občasné krápníky a studovali vzhled hornin (granodiorit až tonalit typu Blansko). Než jsme odbočili do neprochozené cesty, stačili jsme ještě shodit obří ledovej šutr do potoka. Zelená značka odbočila do lesa a počala strmě stoupat vzhůru lesem až k Čertově hrádku, zřícenině malého strážního hradu. Svůj název dostal podle svého nejznámějšího majitele – loupeživého rytíře Hynka z Kunštátu a Bořitova, zvaného Suchý čert. Tento rytíř se ale taky proslavil úspěšnou obranou Znojma před křižáky v husitských válkách. Na hradě byla spousta pěkných a zapadlých zákoutí, kde se povalovaly barevné papírky. Ty bylo třeba pobrat, ale nenechat se trefit koulí od protektorů pevnosti. Ve hře byli nejúspěšnější Vojta P. a Tadeáš. Kdo nelenil a přišel včas, podíval se i do malého hradního podzemí. Pak jsme vyrazili po úzké neprošlapané pěšince zařezané v prudkém svahu k Výrově skále. Přístup ke skále, jindy pohodlný, nám tentokrát komplikoval polom, který jsme museli trochu složitě prolízat. Z Výrovy skály, což je špičatá ostruha vybíhající nad údolí Svitavy, je pěkný výhled na Blansko a údolí řeky. Pěšinka pokračovala dál svahem. Občas se někdo neubránil skluzu neb spršce sněhu ze stromu. Za roklí protékanou malým potůčkem se hrála nejprve bojovná šátkovka, ale pak jsme šli hledat druida – flétnistu skrytého v nepřehledném, zarostlém terénu. V hustníku jsme objevili nejen pelech divočáků, ale i kouzlo zasněžených smrků. Když do nich člověk kopl, za chvíli se octl v bílé tmě. Všichni jsme se hrozně těšili na oběd, ale nejprve bylo třeba si rozdělat oheň. Každá družina dostala kouzlo bílého muže a už to jelo. Trochu jsme ty družiny pozměnili, aby byly síly vyrovnány. Vyrovnanej byl i de facto výsledek, protože se podařilo oběma družinám zapálit oheň po zhruba stejné době, neobešly se bez pomoci vedení a měly okolo ohniště stejnej binec. Tady uvádíme recept na rychlé udělání ohně v jakýchkoliv podmínkách:
- Vyhledat klidné, odlehlé místo mimo blízkost stromů a kořenů – dobrý je písek, kamenitá půda. Pokud leží sníh a není ho moc, prohrabat se na zem. Pokud je sněhu víc než řekněme 25 cm, hodí se udělat si rošt z tlustých klacků nebo kamenů (ty ale pod sněhem jen tak nenajdeme). Pokud prší, není úplně špatné být pod nějakým stromem, ale opět dostatečně daleko od kořenů, kmene i větví nad námi. V případě, že leží sníh, při volbě ohniště přímo po stromem se stane to, co se nám stalo před 2 roky na zimním táboře – sníh na větvích od ohně odtává a padá na nás nebo přímo do ohně. Okolo ohniště naskládáme kameny, které jsou aspoň 10 cm vysoké. Pozor – hodně mokré kameny můžou puknout a vymrštit do okolí ostré úlomky.
- Hledáme vhodný materiál na podpal. V lese je ho naštěstí dost, zejména v jehličnatém – v sušším počasí stačí nejjemnější větvičky ze smrku – naše oblíbené šáší – ve vlhku a mokru je výborná smůla ze všech jehličnanů. Suché šáší i tenké větve najdeme často suché přímo na stromech. Sesbírané dřevo klademe stranou od ohniště na jednu hromadu, zápalnou dávku pak do středu ohniště. Na ni ještě položíme tenčí, suché klacky, aby se oheň rychleji rozhořel, ale déle vydržel.
- Je dobré si dopředu nasbírat dostatek dřeva. Záleží na tom jakého, protože každé dřevo se hodí na něco jiného. Jestliže chceme oheň jen na svícení, sbíráme smrk, borovici, modřín a jedli. Na zahřátí v chladném počasí hledáme naopak tvrdé dřevo – dub, buk, habr, jasan, javor. Rovněž na opíkání buřtů a podobně volíme tvrdé dřevo, protože je nejvíc výhřevné a navíc málo kouří. Z buřtů na smrkovým dřevě už mně bylo nejednou těžko. Ovšem na opékání masa a klobás včetně uzení jsou ideální ovocnáče – švestka, třešeň, hloh a i akát.
- Nevhodné je dřevo syrové, shnilé a také dřevo vlhkomilných druhů – vrba, olše, topoly. Bříza je vhodná na podpal kůrou nebo větvičkami na prvotní rozhoření.
No a po ohýnku jsme frčeli na vlak. A tady už jenom bodování:
1. Vojta P. (40 b), 2. Tadeáš (39 b), 3. Dingo (31 b), 4. Jonáš (30 b), 5. Eda (21 b), 6. Lukáš (20 b), 7. Vítek (17 b), 8.–9. Mates, Vojta K. (15 b),
Omluveni: Kryštof, Vojta O., Ondra, Lukáš, Matěj, Honza, Martin = 13 b
Neomluveni: Franta, Bořek = 0 b