Před nějakou dobou vyšel v Rovnosti článek o naší klubovně na Pivovarské. Se svolením autora zde zveřejňujeme jeho obsah. Hádanka pro chytré hlavičky: Kdo je autorem?
Graffiti vandalismus
Tagování (tag = sprejerův stylizovaný podpis) a všeobecně sprejování, které nevzniká na plochách k tomu určených, jsou projevem a formou vandalismu. Potagovaný obchodní parter městských domů, administrativních budov a veřejných institucí není příliš reprezentativní a stálé přetírání barvou není zcela ideální metodou, jak neduhy odstranit.
Dnes existují proti nežádoucím graffiti (vytvořené sprejem i fixou) speciální nátěry, které nám jednotlivé plochy preventivně ochraňují. Usnadňují nám, a i v případě choulostivých povrchů (strukturované omítky, nátěry) umožňují, jejich následné odstranění. Výhodou může být i to, že mají hydrofobní efekt, minimální nasákavost a jsou nešpinivé. Běžné nečistoty lze jednoduše smýt vodou, graffiti pak pomocí odstraňovačů zvolených dle typu nátěru. V běžné nabídce nalezneme různé druhy, dělené především podle jejich odolnosti. Pro příklad – nátěr, který pracuje na principu obětované vrstvy (tj.: spolu s graffiti se odstraní i ochranná vrstva a postižené místo se pak musí znova „impregnovat“), další typy jsou rozděleny podle toho, kolik cyklů odstranění následných graffiti z jednoho místa vydrží (25 cyklů, 150 cyklů,…). Lze volit i mezi lesklým a matným provedením nátěru (převážně se rozhodujeme podle původního podkladu). Pomocí doplňkových přípravků, lze nátěry aplikovat nejen na podklady minerální, ale i materiály nesoudržné nebo glazované a na kovy. Pro odstranění pak stačí jen běžné prostředky jako hadr, kartáč, kýbl s vodou – není tak třeba shánět vysokotlaká čistící zařízení.
Zajímavým způsobem se pak s „graffiti‑problémem“ pokusil poprat skautský oddíl sídlící v bývalém rodinném domku na ulici Pivovarská 9, kousek od Mendlova náměstí. Ona to vlastně není ani ulice, je to jen jakási cesta za klášterní zdí, místo, které není stále lidem na očích. I to asi bylo důvodem, proč se čelní fasáda jejich klubovny, chvíli po novém přetření, začala opět plnit tagy a jinými graffitovými znaky, ne vždy svým významem korespondující s výchovou mládeže.
A tak se proti tomuto nešvaru dnešních teenagerů rozhodli bojovat. Museli však brát na zřetel své omezené finanční prostředky, proto se nakonec rozhodli nabídnout celou stěnu některému skutečnému graffiti‑umělci, s představou, že sprejeři nesprejují po výtvorech jiných sprejerů. Celé dílo potom mělo vystihovat hlavní ideu oddílu – vztah k přírodě. S touto nabídkou se tedy obrátili na Tima (pravděpodobně nejznámější současný brněnský sprejer). Jejich nabídku přijal, pokud mu zaplatí materiál, který použije. Dnes je již dílo hotovo. Celá stěna je popsána, jedná se o přepis dopisu z roku 1855, který indiánský náčelník Seattle adresoval prezidentu spojených států do Washingtonu. Původně bylo graffiti doplněno i o portrét náčelníka Seattla. Autor nakonec celý koncept změnil – text však ponechal. Důležité je, že skautům zatím jejich plán vychází, tagy se znovu na jejich klubovně neobjevily. Fasáda pro ně může být nakonec i jakousi reklamou.
Samozřejmě nelze tento způsob „boje“ proti vandalismu použít kdekoli. Do středu města na klasickou městskou ulici, na domy v městské památkové rezervaci a na kulturní památky by se to asi moc nehodilo, tady je skutečně lepší použít ten první zmiňovaný způsob ochrany, ale na skautskou klubovnu či jiné objekty pro mládež a zábavu, proč ne.