Listopadová výprava za duchy lesa

Tahle výprava se konala už fakt dávno. Zas tak moc dobře si ji už nepamatuju a ten nejmenovaný, který ji měl původně donést, ji nedonesl ani za měsíc, tak ji tedy píšu já, s omezeným množstvím informací. Možná se mi podaří dokonce zjistit místo, kam jsme to jeli.

Možná se mi podaří dokonce zjistit místo, kam jsme to jeli. Jestli jo, je to uvedeno v nadpisu a jestli ne, tak to tam logicky není. Už od rána byla celkem kosa. Na místě jsme spatřili, že budem spát v tělocvičně patřící tělovýchovné organizaci SOKOL. (Vidíte, jak je známej. Měl se stát prezidentem a teď po něm pojmenují ještě kdejakou boudu.) Vevnitř někteří inteligenti přišli na to, že se zde nachází trampolína, tak toho koukali okamžitě využít. Pár se jich i krapet přizabilo, to ti, kteří se ji pokoušeli využít nejvíc. Jiní tam zas metali salta dozadu a dopředu a dělali všelijaký machrovinky. O jedny dveře vlevo pak byla tělocvična, načež se zas jiná třída inteligence začala klouzat po zemi a trhat tepláky. Vyřídili jsme tedy takový ty formálnosti jako odevzdání prachů a jídla a vyrazili jsme ven. Po asi dvou stech metrech bylo sděleno, že je toto výprava za duchy lesa a rovnou všichni vyrazili je hledat a chytat. Dál po trase se jali vytahovat duchům vocasy (šátky), čímž je eliminovali. Pak se ještě hrály jiný fajnový hry, jako třeba (to jsem si teď vzpomenul) identifikace přírodnin se štafetou. Postupně jsme uctívali duchy lesa. Skoro ke konci k nám přijel ten, podle něhož je pojmenována kdejaká tělocvična a kdejakej fógl (Sokol).

Navečer jsme byli celkem unavení. Ale děti maj stále energie přehršel. Našli jsme pár florbalek a pustili jsme se do hraní florbalu. Hráli jsme do úmoru, přičemž se ještě hrála desková hra, které se nakonec ujalo pouze pár jedinců, a ostatní se pořád mlátili těma tyčema se zahnutýma lopatama na konci (florbalkama).

Druhej den jsme se probudili a opět hráli, zlomili jsme asi dvě florbalky. Ještě se pak možná dělala nějaká zdravověda. K odpoledni jsme se sbalili a málem nestihli vlak do Brna, ale naštěstí jsme ho nakonec doběhli.

To je vše. Naklohnil jsem jakejsi sloupek o výpravě, kterej není nic moc, protože to NĚKDO nedonesl. No není to škoda? Považte, ignoranti!!! A je to i má vina, protože jsem vás pořád nekopal, ať to už konečně přinesete!!!