Milí rodiče a kamarádi,

Fotky z traperských podzimek z mahelovic objektivu najdete zde. Následuje i krátký zápis o dobrodružstvích, která jsme po čtyři dny společně prožívali.

Darkest Dungeon - podzimky Traperů 2021

Starosta nám Zámeček v Miroslavských Knínicích předal ve čtvrtek v deset dopoledne. Jeli jsme tam s Lišákem autem dřív, abychom to stihli. Zámeček jsme si celkem oblíbili, je prostorný a navíc se kolem něj rozprostírá nádherná zahrada. Převzali jsme prostory, navlékli se do kostýmů a vyrazili jsme naproti skupině, co jela z Brna vlakem do Bohutic.

Asi čtvrthodinku poté jsme již narazili na děti. I přes současnou situaci mě potěšila vysoká účast, i s vyrionami nás bylo k šedesátce.

Ve stejný moment se členi poprvé setkali se zbojníkem Dismasem a mnou, křižákem Reynauldem. Trochu neochotně jsme trapery a vyriony přizvali k sobě na cestě na panství, kam Dismase pozval jeho předek.

Na panství se k nám přidala ještě další dvojice, totiž klerička Junia a morová lékařka Paracelsus. Netrvalo nám dlouho a zjistili jsme, že Dismasův předek na panství není. Lépe řečeno byla tam jen jeho mrtvola, která u sebe měla dopis. V něm byla omluva, že si hrál s ohněm a spálil se, nechtěně otevřel kobku zla a vypustil na svět rozličné příšery.

Moc se nám nechtělo, ale rozhodli jsme se, že to tak nenecháme a pokusíme se všechno to zlo porazit. Naštěstí jsme společně já (Reynauld), Dismas, Junia a Paracelsus vytvořili poměrně kompatibilní a všestrannou družinu hrdinů. Sami bychom to však ani tak nezvládli, pročež jsme si mezi sebe rozdělili trapery a vyriony, aby se z nich taky stali hrdinové. Následující část dne jsme věnovali výcviku na křižáky a zbojníky či v kleričky nebo lékařky.

Prvně jsme se střetli s kostlivci. Boj byl velmi nesnadný. Pro poražení kostlivců bylo zapotřebí využití všech čtyř rolí a jejich speciálních vlastností. Kostlivci jsou ukrutně silné kreatury a proto vše až na křižáka zabijí pouhým dotykem. My křižáci jsme tedy dělali živé štíty. Ránu, která by kostlivce omráčila, byl schopen uštědřit jen zbojník. Pak musela přiložit ruku k dílu klerička a odříkáváním Pater nosteru odstrašit všechny další kostlivce, co by případně chtěli dolízat a otravovat. Pouze morové lékařky a lékaři však mohli kostlivce definitivně vyřadit z boje, když jim vyoperovali jejich kosti.

Skoro to vypadalo skoro dobře. Podařilo se nám zneškodnit mnoho kostlivců a otevřít portál k samotnému nekromancerovi. Nekromancer ale pouhým mávnutím ruky oživil všechny kostlivce a tak jsme bohužel se staženým ocasem utekli z boje.

Během večera jsme dohnali resty z lockdownu a důkladně jsme se všichni navzájem poznali.

Po ránu jsme se já a Dismas rozhodli, že zkusíme štěstí a provedeme výpad na bandity. Junia a Paracelsus neprotestovaly. Členi skoro taky ne.

Vydali jsme se do jejich hnízda a chtěli je překvapit. Cesta byla famózní. Respektive počasí bylo famózní. Svítící slunce se naplno opíralo do všemožně listy zbarvených stromů a kukuřičných polí. Bandity jsme chtěli zasáhnout na jejich nejcitlivějším místě, v jejich peněžence a tak jsme jim vykradli pokladnici. Akorát si ji trochu bránili a občas po nás vystřelili kanónem, což bylo na prd, protože nám to odčítalo a krátilo náš výdělek z lupu.

Po cestě nazpět jsem se pohádal s Juniou. Neshodli jsme se, kterou trasou se budeme vracet na panství, tak jsme se po krátké slovní roztržce vydali každý tou svojí. Chudáka holku (s jejími nohsledy), jak byla samotná bez ostatních hrdinů, unesli sirény. Neváhali jsme, provedli jsme další výcvik na posílení našich specifických vlastností a společnými silami jsme všechny kleriky osvobodili. Klerici napřed zahráli sirénám divadlo, čehož využili zbojníci, kteří mezitím sirénám podstrčili lékařkami speciálně připravený uspávací nápoj. Pak už je jen moji křižáci, poctivě morálně posílení k tomuto úkonu, vyvedli ze zajetí.

Štěstí je vrtkavá věc a tak jsme hned po večeři pocítili hněv dopálených banditů, kteří si s námi na panství přišli vyřídit účty. Nebudu lhát a přiznám, že jsem měl nejednou na mále, nicméně nakonec to vzdali a uprchli.

Ráno jsme vstali do rozbořeného panství. Naše nadšení pro věc přebylo veškerou původní skepsi a začali jsme budovat a opravovat. Taky jsme se pomalu připravovali na závěrečnou bitvu. Ve vzduchu bylo už od rána cítit napětí. Jednu po druhé zvládali jsme obtížné výzvy a úkoly. Krev a pot tekly proudem, když tedy zrovna nebyla pauza na čaj, svačinu nebo oběd. Nasbírali jsme suroviny, každý to co zvládl. Postavili jsme městečko a získali informace o příšerách.

Už už jsme se chystali na finální souboj se zlem, ale kolo náhody opět zafungovalo a kvůli nepříznivým povětrnostním a světelným podmínkám jsme byli nuceni bitvu zrušit. Možná dobře, jistě by to byla nelítostná řežba.

Tak nějak jsme se přec do nejtemnější kobky nakonec dostali. Bylo tam obrovské zlověstné srdce zla. Dismas, se do toho srdce neohroženě vrhnul a zničil ho. V ten moment se kobka začala hroutit a my museli rychle uprchnout, aby nás nepohřbila zaživa.

Chrabrý Dismas se za nás všechny obětoval a v kobce už zůstal. Budiž mu země lehká.

V neděli jsme uctili jeho památku, uklidili a vrátili se k našim občanským životům.