Zima se blíží… Letošní zimní tábor se odehrával na základě knižní série amerického autora G. R. R. Martina Píseň ledu a ohně. Vydali jsme se až na daleký Sever chránit říše lidí před vším nebezpečím, které číhá za Zdí – stali jsme se totiž členy Noční hlídky. A co jsme tedy dělali?

Cesta na místo určení nám zabrala pěkných pár hodin, ale zato se obešla bez jakýchkoliv obtíží. Naším domovem se měla stát chata Fram spravovaná Ligou lesní moudrosti, (se kterou náš oddíl již dlouho spolupracuje), námi po zbytek pobytu zvaná Černý hrad. Poté, co jsme se v této moc pěkné a útulné chatě ubytovali, se nám dostalo prvního přivítání od lorda velitele Mormonta a jeho pobočníka, Jona Sněha. Bylo nám řečeno, proč jsme tam, kde jsme, a co bude naším posláním. Následně jsme ale několika fyzickými i psychickými cvičeními museli dokázat, že jsme hodni toho, být členy Noční hlídky. Po jídle jsme se seznámili s přísahou, kterou jsme následně složili u čarostromu při magickém ohni. Po cestě zpět jsme nalezli mrtvého bratra ve zbrani a museli ho donést do hradu, tato záhada se ovšem měla vyřešit až další den.

Druhý den už probíhal tak jako většina ostatních, po rozcvičce a snídani jsme se vydali na cestu za Zeď do Začarovaného hvozdu (jinak taky zvaného Šumava). Odpoledne jsme se rozdělili do skupinek, poté jsme se opět vydali za Zeď, tentokrát ve formě strategických celotáborových her, připravených zvlášť pro Vlčata i Trapery. Po večeři nás ovšem vyrušil děsivý úkaz: předchozí den nalezený bratr vtrhl do místnosti a začal škrtit jednoho z našich strážných. Stal se z něho totiž Jiný – chodící mrtvola. Nezbývalo nám nic jiného než nemrtvé vypudit a pomocí starodávného rituálu je znovu poslat do hrobu. Což se nám vskutku podařilo a my mohli v klidu spát.

Třetí den nás sledoval špeh. Po jeho dopadení jsme u něj našli několik listů, které jsme po navrácení z výpravy začali svědomitě luštit. Po následování krvavých indícií a jedné noční plíživé akci a jsme zjistili, že král za Zdí, Mance zvaný nájezdník, se chystá s malou skupinkou projet blízko nás. Tuhle informaci jsme měli samozřejmě využít.

Ve středu jsme se po další poznávací výpravě rozhodli využít včerejší informace a připravit na Manceho past. Ta ale bohužel kvůli zradě jednoho z našich bratří nevyšla. Díky usilovné detektivní práci byl ale nakonec zrádce vypátrán a večer byl vyhnán a nakonec zasažen katapultem.

Ve čtvrtek jsme se dozvěděli, že Mance se chystá s armádou oblehnout náš hrad. Proto jsem se rozhodli zlepšit naše ledové opevnění. Také jsme se zlepšili ve strategickém myšlení pomocí deskových her a byl čas i na obchodníka z Jihu a trochu jeho hazardu.

V pátek ráno jsem odrazili malý předvoj armády Manceho. Po velmi slunné výpravě za Zeď nám byla odpoledne přednesena přednáška o Národním parku Šumava. Večer jsme pak sháněli potraviny od překupníků, abychom vůbec dostali večeři.

V sobotu jsme museli opět odrazit útok, tentokrát vážnější, dokonce i obři se ho účastnili. Pohromu jsme odvrátili, ale zůstali jsem v obležení. Proto jsem se vydali na dalekou cestu na Jih, požádat podle dávných smluv krále Jižních království o pomoc proti nájezdníkům. Tu jsme po prokázání našich schopností také obdrželi a mohli jsme se tak vrátit a Manceho porazit. Večer pak se konal krátký slavnostní oheň, byly vyhlášeny výsledky, bylo uděleno několik vyznamenání a nakonec i rozdány účastníčky a formálně jsme tak ukončili Zimní tábor.

Poslední den se totiž nesl ve znamení odjezdu. Zbývalo už jen uklidit to co zbylo po našem pobytu a vydat se na dlouhou cestu domů…

Tímto bych rád poděkoval všem co se tábora zúčastnili a doufám že se s vámi uvidíme i na těch dalších.