Naše nejniternější prosby se spnily a nalezli jsme Tleskačův deník, do kterého si tento tajemný chlapec a původní majitel slavného ježka v kleci zapisoval všechny svoje zážitky, příhody a pro objasnění zamlžené historie důležité informace. Čtěte dále v zápisu z dnešní výpravy.

Na den 6. 12. 2008 budou členové 48. smečky Vlčat, konkrétně zejména nálezci Kuba Daněk, Rosťa, Jonáš, Petr, Ondra, Vojta Š. a Vojta P. vzpomínat dlouho a s nadšením, nevylučuji však záchvěv hrůzy a vzrušení. Deník, jež ležel léta v prachu a pavučinách, byl po pečlivém a systematickém průzkumu nalezen. Darwin, Gabo a Tyr rovněž potvrdili, že výzkum byl mimořádně úspěšný.

Na akci, kterou byla třeba provést ve večerních hodinách, kdy se lze jedině ve Stínadlech alespoň částečně krýt před dravými a nepřátelskými, jsme se sešli ovšem už v ranních hodinách, jmenovitě kolem osmé hodiny. Hustá mlha a teploty slabě nad bodem mrazu prvotně neslibovaly příjemný den. Nicméně jsme usedli do vlaku, kteréhož jsme použili pro přepravu do Kuřimi. V tomto pártisícovém městě jsme se snadno napojili na žlutou značku, jež nás vedla lesy téměř do konce. Prvotní chvíle výpravy jsme zaznamenali jako směs mlhy, bláta, výfukových plynů a nevýrazných siluet kuřimských paneláků. Zato o pět minut později jsme se ocitli na okraji pěkné přírody teplomilných lesů Brněnska. Stoupali jsme pěšinkou do prudkého kopce. Stoupali jsme totiž na hřeben Baby, táhnoucí se v délce asi 20 km od Kuřimi až do Brna – Komína. Jeho nejvyššími body jsou pak Sychrov (463m) a Velká Baba (446m). Po celé délce je tento útvar chráněn Přírodním parkem Baba. Přestože tento hřbet nedisponuje přílišnou výškou, poskytl nám po protrhání mlhy a nízké oblačnosti nádherný pohled do krajiny, zejména pak na západ a východ. Na vrcholu Kuřimské hory jsme si poprvé odpočinuli, po svačině se materiální příprava Vlčat projevila při kontrole vybavení a ta fyzická při hře na „Dlouhé v přílbě“ a zloděje. Zloději se schovávali v hustém a nepřehledném porostu mladých borovic, kdežto policejní stanice s „basou“ na rovné cestě. Takto rozhýbáni jsme vykročili na další cestu. Počasí nám přálo a mlha se rychle odplazila. Na svahu nad Českou jsme pak objevili parádní dráhu na boby – jestli bude sníh, tak… Na mýtině vystavené západním větrům jsme spočinuli na slunci. Jak se cáry mlhy úplně rozpadly, zjevilo se nám v celé své „parádě“ golfové hřiště v Jinačovicích. Všichni jsme se shodli na tom, že vypadá jako povrch Měsíce, tedy až na tu zeleň. V lese se pak sehrála bitva o poslední sklenku limonády, totiž – hra Hospoda. Otrlí limčochlemtači nesnesli soky a z daného území je vystrkávali ven. Nejúspěšnějšími bojovníky pak byli bratří Mahelovi – Rosťa (bojová přezdívka Chrostík) a Jonáš (Cesar Jonasus) a Kuba Daněk (Kuba Vajíčko). Jak čas kvapil, slunce hřálo víc a víc a dobrá nálada se stala našim stálým společníkem. A tak jsme kráčeli hustým porostem dubů, habrů a buků (nalezeny i douglasky), hráli schovávanou a jiné rozmilé hry a zastavili se až na kraji lesa u Řečkovic, odkud už to do Stínadel nebylo daleko. Jeli jsme šalinou jedničkou až na Mendlovo nám., kde se u kostela pátrači dozvěděli, kde by mohl Tleskačův deník být četbou Záhady hlavolamu. Pěšky jsme přešli Rozdělovací třídu a ihned zaslechli bezeslovnou píseň Vontů, kterou varovali všechny vetřelce…

Za řekou se pak rozkládá prastará kolonie Stínadel s množstvím uliček, opuštěných zahrad a budek. U jedné chátrající kolonie jsme potkali Gaba, který šel napřed na průzkum (a optat se doma, jestli může být i potmě venku) a potkal osamělého Vonta, který tajně Vlčatům poradil možné naleziště deníku. On sám ho prý hledal stokrát a nic nenašel. V boudě mezi závějemi plevele a větví jsme pak provedli důkladné prosmejčení bývalé Tleskačovy pracovny. Bystří pátrači pak záhy objevili v podlaze poklop a pod ním temnou chodbu. Gabo tam jako nejsilnější a nejmoudřejší z nás sestoupil a ze tmy jsme slyšeli jen jeho tlumený hlas. Posvítili jsme mu. Ve starém harampádí nic nebylo vidět, ale zpod beden s nářadím vykukoval jakýsi sešit. Ano. Deník zámečnického učně, který v šestnácti letech tak podivně zemřel v kostele sv. Jakuba. A to už jsme se nedívali napravo, ani nalevo, Vontovi před domem řekli smyšlenou verzi našeho pátrání a spěchali k maminkám a tatínkům. Deník nesl jeden z nás a kdo chce slyšet znění jeho stránek, nechť přijde ve středu nebo ve čtvrtek do klubovny Rychlých šípů…