Tento tábor byl prvním společným táborem, kde měli Trapeři a Vlčata zcela oddělené táborové hry. Zatímco Trapeři se vžili do rolí členů templářského řádu, vlčecí táborová hra “Vlas a Brada” byla motivována komiksem Františka Skály.
Stránky věnované táboru: http://tabor2009.vlcata.org/.
V sobotu 25. jsme v 9:15 vyjeli vlakem z hlav. nádraží, na Kirkovu chalupu, do Vlčatína.
Úvodem bych krátce uvedl, že zápis ze Zimního tábora, který se chystáte přečíst, je mozaikou jednotlivých zápisů vybraných autorů, jejichž díla byla vzhledem k jejich kvalitám vybrána pro reprezentativní zviditelnění. Zápisy jsou autentická hlášení – „vojenské protokoly“, které se psaly každý večer za předešlý den, abychom mohli zaznamenat veškeré dění toho dne, noční akce pak nevyjímaje. Máte tedy šanci přečíst si hlášení vojáků Hvězdné pěchoty z planety Klendathu – a to: Vita, Rolfa, Cahira, Kryštofa Davídka, Kuby Daňka a Rosti a souhrnné hlášení o přesunu na planetu Zemi (tedy o 6. a 7. dni) od seržanta Duvala, který dohlížel na naše chrabré muže.
Letní tábory probíhají každý rok vždy první tři týdny v červenci. Styl našich táborů je přírodní, zálesácký, bez pevných staveb. Podmínkou účasti na táboře je splněná nováčkovská zkouška, snažíme se, aby byl tábor pro naše členy „to nejlepší nakonec“ a s tím také program na tábory připravujeme…
Naše nejniternější prosby se spnily a nalezli jsme Tleskačův deník, do kterého si tento tajemný chlapec a původní majitel slavného ježka v kleci zapisoval všechny svoje zážitky, příhody a pro objasnění zamlžené historie důležité informace. Čtěte dále v zápisu z dnešní výpravy.
Protože tématem tohoto čísla je historie střediska, rozhodl jsem se oprášit staré kroniky a vybrat opravdu historické zápisy. Jen pár nejstarších pamětníků ze současných členů oddílu tyto výpravy zažilo, někteří z nás je možná znají z vyprávění a ti nejmladší v té době ještě ani nebyli na světě.
Práce, ať chceme nebo ne, je základním prvkem našeho bytí a přežití. Během doby se z nutnosti obživy pro mnoho lidí stala i smyslem a posláním života, něčím, co život naplňuje a obohacuje, co přináší trvalé uspokojení pro mne i mé okolí. Kdo našel ve své práci zalíbení a potěšení, je šťastným člověkem. Každá práce nemůže být zároveň i koníčkem, to štěstí má v životě málokdo. Těžko věřit např. popeláři, že jeho práce je i jeho hobby a že bez popelnic si svůj život nedovede představit. I on však může nacházet v práci uspokojení tím, že ji dělá dobře a ke spokojenosti svého okolí, které si váží toho, že má popelnice řádně vyčištěné a neotlučené.
Jaká povolání si vysnili členové 22. střediska? Bleskový průzkum veřejného mínění zjistil zajímavé výsledky. Jedním z nich je ten, že představy o budoucím povolání jsou různorodé. Koneckonců posuďte sami (v závorce za povolání je uvedena četnost povolání, pokud nebyla rovna jedné): strojvedoucí (2), MHD, stavební inženýr, jaderný fyzik, inženýr, egyptolog, strážce národního parku, taxátor, kaskadér (3x), počítačový maniak, pilot, bankéř, kuchař, továrna na auta, právník (2), designér, fotograf, stavebník, skaut, slaboproudař, architekt (2), závodník v autě (2), rentiér, kriminalista, řidič, přírodovědec, špión, prezident, Hurvínek, Mánička, Generální ředitel ČD, učitel fyziky.
Skautský oddíl by nebyl skautským oddílem, kdyby nebyl tvořen různými družinami. Družiny nejsou v oddíle jen proto, aby mezi sebou mohly soutěžit, ale hlavně proto, že družina představuje nejlepší počet lidí pro skautskou činnost. Kdyby všechno dělal celý oddíl dohromady, trvalo by nám to příliš dlouho, nevešli bychom se do klubovny, ale hlavně bychom se jeden druhému ztráceli. V příliš velké skupině se těžko daří hlubokému přátelství. Proto je velký oddíl rozdělen do několika menších družin.
